Hádankářské hříčky byly v oblibě už v dávné době. Byly pěstovány jako duševní zábava u starých Egypťanů, Řeků, Římanů i ostatních starověkých národů. Např. tyrský král Hiram s Šalomounem si navzájem posílali hádanky a závodili v luštění. Na Východě žijící národové rádi užívali hádanek jako projevu moudrosti a důvtipu. Mezi starověkými Araby, Turky, Peršany, Židy, Indy, Řeky a Římany žili mnozí učenci, kněží a básníci , kteří se zabývali také skládáním hádanek.
S římskou kulturou se dostaly i hádanky do celého tehdy známého světa. Též u nás se s nimi setkáváme už v dobách nejstarších. Např. Smil Flaška z Pardubic nebo Tomáš Štítný ze Štítného rádi užívali hádanek v hovoru. Prostý lid se bavíval hádankami na přástkách a besedách. Od 16.století jsou u nás vydávány i sbírky hádanek a později vznikají v časopisech hádankářské rubriky. Hádanky uveřejňovala např. už Havlíčkova „Česká Včela“ nebo za první republiky „Trn“.
Na lidové hádanky, které jsou dokladem vtipu, kouzla a krásy lidové poezie a národní tvořivosti, navazovaly dlouhým vývojem hádanky umělé jímž se věnovali i někteří naši spisovatelé. Vývojem vzniklo téměř sto druhů hádanek a na padesát druhů křížovek.
Máme-li však své líčení začít „od Adama“, musíme uvést, že již před dvěma tisíciletími vynalezl neznámý autor nejdokonalejší čtvercovku světa, která nebyla od té doby překonána (čtvercovka patří nyní k odrůdám křížovky). Čtvercovku otiskl asi před půl stoletím Archeologcoli ve zprávě o nálezu pětiřádkového nápisu na náhrobním podstavci někdejšího pohřebiště u Říma z rozhraní 1. a 2. století n.l. Nápis zněl:
| S | A | T | O | R |
| A | R | E | P | O |
| T | E | N | E | T |
| O | P | E | R | A |
| R | O | T | A | S |
Volně přeložený nápis z latiny sděluje, že zde odpočívá „oráč Orepo, držící při práci pluh“. Jednotlivá pětihlásková slova dávají dohromady větu, kterou lze číst nejen vodorovně a svisle jako v naší klasické čtvercovce, ale též v obou obrácených směrech – odspodu vzhůru a zdola zprava doleva.